Rodina pocházela z Limbachu v Dolní Falci. Do Čech přišel jako první v roce 1594 Jan Hock, který získal místo písaře u apelačního soudu v Praze. V roce 1611 mu císař Rudolf II. udělil titul císařský dvorní rada. Janův synovec Theobald vstoupil v roce 1600 do služeb rožmberského vladaře Petra Voka. Zprostředkovával kontakty mezi českou stavovskou opozicí a vůdčí protihabsburskou osobností, falckým knížetem Kristianem I. z Anhaltu. Získal tvrz Žumberk a chvalkovskou rychtu s devíti vesnicemi. Pravděpodobně díky zfalšovaným dokladům potvrzujícím jeho šlechtictví byl v roce 1607 spolu s bratrem Anastáziem a strýcem Janem povýšen do rytířského stavu. Theobald a Jan byli v roce 1617 obviněni z falšování rodových listin, Theobald také z pozměňování závěti Petra Voka, byl vězněn a byl mu zkonfiskován majetek. Theobald († po 1622) poté odešel z Čech, Jan († 1648) vstoupil do služeb Viléma Slavaty, kde používal predikát z Hockenau.